Cihla, její životní cyklus a cirkulární ekonomika

Cirkulární ekonomika, zjednodušeně řečeno recyklace materiálů je ve stavebnictví obecný problém. Jak k tomuto trendu, přistupuje největší výrobce cihel společnost Wienerberger? Jaké jsou možnosti a jaké překážky pro opětovné využití stavebních materiálů?

„Obecně řečeno, myšlenka cirkulární ekonomiky je pro stavebnictví velkou výzvou. Opětovné využití stavebních materiálů vždy bylo velmi komplikované,“ uvádí Mgr. Kristýna Vobecká ze společnosti Wienerberger.

Doposud životní cyklus cihly vypadal jako jasná linka se svým začátkem i koncem: hlína vytěžená ze země se zpracuje, vypálením přemění a po ukončení životního cyklu stavby se vyveze na skládku. Jak tuto linii změnit v kruh? Největší výzvou je opětovné využití suti a dalšího odpadu z bouraných staveb, kde je důležité jeho pečlivé třídění.

Kristýna Vobecká uvádí konkrétní příklady recyklace pálené hlíny: „Naše cihly můžete vidět třeba jako povrch tenisových kurtů ve formě antuky, nebo je vracíme na cesty, popřípadě je firmy využívají jako substrát pro rostliny mimo jiné na zelené střechy.“

Ve Wienerbergeru pracují aktuálně na materiálu Cyclo brick, který bude z dvaceti procent vyrobený z recyklátu, nebude tedy nutné využívat tolik primárních přírodních zdrojů. V takových cihlách pak bude využit přímo materiál z demolic objektů.

„Je to značná výzva pro náš výzkum, protože do výroby potřebujeme co nejvíce homogenní materiál, což z demolic ne vždy lze dostat,“ doplňuje Vobecká.

Podmínkou je dobré třídění odpadu. To přináší další výzvy, jelikož na stavbě se těžko kontroluje kvalita třídění, lokálně pak zase neexistují třídící linky nebo každá lokální má jiný přístup. V úvahu se musí ale brát i převoz materiálu ze stavby do třídící linky, který zvyšuje uhlíkovou stopu produktu.

Samostatnou kapitolou je optimalizace výrobního procesu, druhotné využití suroviny.

K tomu Vobecká dodává: „Ve výrobě vzniká nepřesně řečeno odpad, přesněji řečeno zbytkový cihelný prach nebo cihelný zlom. Takový se využívá především jako zásyp do cest v místě, kde máme hliniště. Druhou kategorií jsou výsušky, což jsou vysušené ale nevypálené cihly, které nebylo vhodné posunout dále do výroby. Ty lze vrátit na začátek procesu a vyrobit z nich kvalitní cihlu.“

Na celý cirkulární cyklus je potřeba se dívat také v běhu času. Čím delší životnost výrobku ve stavbě je, tím méně často je potřeba řešit energeticky i technologicky náročnou recyklaci. A to je disciplína, ve které cihly obstojí. Živostnost cihly ve stavbě je uvažována sto padesát let, u tašky sto let.

Jak uvažují ve Wienerberger o svých produktech? Kam směřuje vývoj? Jak se výroba optimalizuje nejen vzhledem ke zdrojům surovin ale i z hlediska celkového pohledu na uhlíkovou stopu? Poslechněte si podcast estav.tv.